Srpen 2017
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
3

Divadelní soubor PODIO

(stránky souboru: http://www.podio.cz)

PODIO je vlastně odnoží divadelního souboru I. Olbrachta (DIO), který obnovil v Semilech působení divadelního spolku od roku 1975. PODIO nevzniklo nijak záměrně, ale utvořilo se, když si původně loutkoherecký režisér Zdeněk Lindner chtěl vyzkoušet práci s "živými loutkami" a tak si zahostoval a zdomácněl natolik, že už se k loutkám nevrátil, ale od roku 1996 přináší stále nové hry a nápady, kterým lze jen těžko odolat. A jak se postupně dočtete, parta nadšenců kolem něj spolu dokáže tvořit a bavit se nejen na jevišti, ale i v širokém okruhu kolem něj.

Všechno to tedy začalo divácky velmi úspěšnou Prodanou Maruš na motivy Smetanovy Prodané nevěsty v klasickém a moderním pojetí, která se dočkala 22 repríz. Nejvíce ji ocenili diváci "na domám hřišti" v Semilech a na přehlídce Děčínská brána 97. Nejdále ji soubor hrál ve Francii na divadelním festivalu v Avignonu, kam se v létě 1997 vydal se spřáteleným souborem turnovského gymnázia.

Následovala hra Voskovce a Wericha Hlava proti Mihuli, do té doby neuvedená, když poté, co ji tvůrcům zakázalo v r. 1939 gestapo, asi upadla v zapomění. Soubor ji měl na repertoáru dlouho, reprízoval ji 22x, mimo jiné na několika přehlídkách, kde sklidila uznání poroty a doporučení na Jiráskův Hronov.

Hrubínova Romance pro křídlovku v roce 1999 se dočkala 11 repríz. Toto niterné a poetické představení mnohé překvapilo, ale přesto zůstalo nedoceněné. Bylo prodchnuté živou hudbou a zpěvem, které se od Prodané Maruš staly nedílnou součástí téměř všech dalších představení a ve kterých se soubor neustále zdokonaluje.

Tři absurdní mikrokomedie, které byly prezentovány jako nehratelné, vyprovokovaly Z. Lindnera upravit je do představení s názvem 3x CAMI a dočkaly se 12 opakování. S poezií španělského spisovatele Raména Gómeze de la Serny si soubor vyzkoušel další divadelní disciplínu - pohybové divadlo poezie v představení Co vykřikují věci - Gregérie. Premiéru mělo v říjnu 2000 a hrálo se dohromady 9x.

Pak přišlo konečně na pořad skutečné drama, to když po předlouhém zkoušení byla v r.2001 uvedena Maryša bratří Mrštíků.

Sedm povídek, které napsal sám život a podepsal se pod ně Ivan Kraus, se pod názvem Miláčku neblázni hráli od premiéry v dubnu 2002 12x a zůstávají na repertoáru. Ještě v tomtéž roce se podařilo nastudovat ranné dílo I. Olbrachta: Proces a dílo zavražděného, scénicky a dramaturgicky velmi zajímavé představení. Ale co naplat, když diváci mají raději legraci.

S těmito výše uvedenými představeními soubor vystupoval pravidelně na nejrůznějších přehlídkách ať už to byl Modrý Kocour v Turnově, divadelní přehlídka jizerské oblasti v Lomnici nad Popelkou, na Divadelní Třebíči, Hrádeckém divadelním podzimu, v Úpici, v Bechyni, v Praze, na Wolkerově Prostějově a na mnoha dalších místech, odkud si. nezřídka odvážel nejrůznější ocenění. K divácky nejvděčnějším a v souboru k oblíbeným však stále patří "štace" ve vesnických hospůdkách nebo sokolovnách.

Jenže to všechno mu bylo pořád ještě málo a tak pomohl na svět přehlídce vlastní. Na jejím počátku bylo Setkání 96 - přehlídka autorských inscenací a od té doby každý rok o jednom podzimním víkendu ožívají Semily přehlídkou hudebních, loutkových a divadelních představení s názvem Semilský paroháč, která rok od roku roste, co se týče kvality představení i počtu diváků. Mezi pravidelné hosty patří turnovští Čmukaři, DS Vavřinec a Julie - oba z Prahy, Jesličky a POLI z Hradce Králové. Zapomenout se nedá na výborná představení souboru z Jelení Gory, Divadla klauniky z Brna, pražské DAMU a souboru Studia Ypsilon či V.A.D z Kladna Jedním z hlavních znaků přehlídky je, že nemá porotu, že se na ní hraje pro radost. Nikomu zde nechybí kritika ani diplomy či postupy, vše mnohdy velice rozporuplné.

Soubor PODIO připravuje vše od prvního představení do "posledního chlebíčku" v občerstvovací stanici, zajišťuje souborům střechu nad hlavou i stravu a všechny další nezbytnosti. Místo neoblíbených rozborů poroty nabízí přátelská posezení, kde se herci mění v muzikanty a tančí se do rozednění. Ve všech ohledech náročná akce, ale stojí za to.

Ale stále to ještě není všechno. Začíná se stávat tradicí také Čtení z Máchova máje u starých roubených chaloupek v Semilech, kde vždy v květnu vystupují členové souboru s někým s nadšených profesionálů, jednou to byl Jan Kanyza, potom Miriam Kantorková. Uvidíme, kdo další.

Také tradičně na konci června vyhlašuje soubor divadelní prázdniny a vítá léto - jak jinak než hudbou a zpěvem na ovčí farmě jednoho z členů. Ti, kteří toho nemají stále dost, připraví pohádku pro děti a objíždějí s ní na letním turné nemocnice, kempy, tábory a další místa. Zážitky z těchto cest jsou pak milým zpestřením "vánoční besídky" s "výlovem kaprů". K místům, kam se soubor téměř s každým novým představením vrací a jezdí tak trochu jako "na chalupu" (kterou tu ovšem i jedna z členek souboru má a též ráda hostí), patří hrad a víska Pecka.

Tak tedy vypadá divadelní život souboru PODIO. Je obdivuhodné, že jeho členové přitom ještě stihnou chodit do práce a starat se o své rodiny, ale je to tak. I když se někdy stane, že v krátké době za sebou otěhotní čtyři herečky a nastoupí na divadelní "mateřskou". Ta nemusí ale vždy trvat dlouho, jak potvrdil i dvouměsíční synek jedné maminky-herečky, když s ní absolvoval hned dvě přehlídky za sebou. O novou hereckou generaci je tedy v semilském souboru PODIO dobře postaráno.

Dáša Skalská, psáno v květnu 2004

 

Redakční poznámka: Sluší se ještě dodat, že v čele divadelního souboru PODIO - a jak výše uvedeno - odnože DS DIO, v současnosti stojí zkušený divadelník Bohuslav Dušta. Hybnou silou - režisérem, upravovatelem zajímavých předloh i autorem a dramaturgem je Zdeněk Lindner. A na vysvětlenou: mateřský divadelní spolek DIO - Divadlo Ivana Olbrachta, ve svém původním složení před několika lety prakticky (po)zastavil svou činnost s tím, že řada členů přešla do PODIO, tedy pod novou hlavičku.